20.8.2008

DEN 0 - ODLET

Poslední měsíc jsme měli tolik práce, že jsme se báli, abychom tu naší slavnou cestu snad neprošvihli. Vytvořili jsme si systémovou, naprosto přehlednou tabulku, kdo co musí zařídit, koupit, zabalit.. takže jakékoliv omyly a nedostatky jsou naprosto vyloučeny :) . Noc před odletem Terka řeší pracovní věci do 3 do rána, Honza zvolil raději spánek, ale už nemohl dospat, tak poslední pracovní záležitosti vyřizoval ještě ráno. V podstatě oba dva balíme až ráno, rychle odškrtat systémovou tabulku, aby se na nic nezapomnělo a vyrážíme směr Dejvická, kde máme sraz na busu směr letiště. V autobusu si vyměňujeme zážitky z posledních hodin plných stresu, nervozity a psychického vypětí z práce. Ale už je to za námi, už jsme na cestě vstříc novým zážitkům, měsíc naprosté pohody, bez počítačů, kabelů, klientů a jiných podobných záležitostí. Na letišti dáváme poslední odletové foto. Při check-inu zjišťujeme, že váha našich báglů ani zdaleka nedosahuje váhy, když jedeme třeba jen na víkend. Představa, že to budeme všechno tahat na zádech byla tak děsivá, že jsme všechno redukovali na maximální minimum. Honzík 11kg, Terka 8 kg.

Odlet ve 14hod. Po 3 hodinách nás vykopnou v Istanbulu, kde trávíme 6 hodin čekáním na letadlo do Bangkoku. Dostali jsme spásný nápad vypadnout z letiště do města a pak se tam zase vrátit, ovšem solidně vyhlížející slečna v informačním centru nám naše plány úplně zhatila. Nevím jestli nám nerozuměla, nebo co, ale na cokoliv jsme se zeptali, jsme dostali jen krásně znějící "nou". Co se dá dělat, nebudeme provokovat tureckou policii útěkem z letiště, procházíme se po odletových halách a přemýšlíme co by se dalo provést :) Nakonec jsme se utábořili ve fast foodu u televize, kde zrovna ukazují havárii letadla ve Španělsku.. opravdu povzbuzující před 9ti hodinovým letem. Už se blíží půlnoc a odlet se stále protahuje. Nakonec máme nějaké hodinové zpoždění, než se vykopeme na startovací dráhu a tak..

Za chvíli už turečtí pikolíci začínají kmitat.. něco se děje.. celý hladoví čekáme na jídlo a... oříšky! cože? jen oříšky? Honzik se zavrtí, otočí a opět upadá do hlubokého spánku. Terka celá hladová spořádá ten pytlík a čučí na nabídku her, filmů a tak aby se náhodou těch 9 hodin nenudila. Najednou pikolíci zezadu vyrazí s vozíky plnými jídla, což ovšem její žaludek nějak nevydejchává a situace začíná býti kritická. Buď istanbulský fast food, nebo ty oříšky, každopádně naší výpravu vcelku kvalitně pokřtila na letadlovém záchodku. Z toho naprosto neférově těží Honzík, který tímto vyhrává dvě večeře, protože Terezka teď chuť na jídlo opravdu nemá. Během pěti minut opět usíná a Terka si celou cestu užívá naprosto dosyta, kdy nemůže spát jak je jí zle, pendluje ve tmě mezi záchodkama a modlí se ať už jsme z toho letadla venku. Nakonec asi nějak usnula, protože nás probouzí zase turecký letušák, vnucující snídani.. při pohledu na míchaná vajíčka Terezka volí raději suchou housku a hořký čaj.

21.8.2008

DEN 1 - PŘÍLET DO BANGKOKU, KHAO SAN

Po příletu čekáme na vyřízení víz. Po pasovce si vyzvedáváme bágly, na nic nečekáme, na záchodcích se převlíkáme do co nejúspornějšího oblečení a připravujeme se na přechod z letištní vyklimatizované 20C haly do tvrdé bangkokské 35C reality. Není to tak dlouho co jsme opustili Prahu a už máme první ztráty. Při vybalování Honzik objevil na horním tričku malou mokrou skvrnku, která se s postupným dolováním níž a níž do báglu zvětšovala a zvětšovala.. Převoz nevydržel honzíkův gel na vlasy. (taková zrovna naprosto zásadní a nepostradatelná věc:) ) Ale nevadí, ztráty jsou povoleny, popadáme bágly a razíme busem směr centrum na Khao San. Když nás tu autobus vyhodil, prvních deset minut Terka naprosto postrádala slova. Jen koukala kolem sebe, snažila se zorientovat v tom pouličním chaosu (který se chaotický zdá jen na první pohled, je to naprosto organizovaný pulsující chaos), všude hromada lidí, divný smrádeček, podivné jezdící vozíky plné jídla.. Honzík využívá situace a už se láduje nudlema - Pad Thai. Na každém druhém kroku je jiná ohlušující hudba, pořád vám někdo strká cedule před nos s tou nejžhavější nabídkou jejich baru.. no hustý!

První kroky směřovaly k hledání ubytka. Kousek od Khao San jsme se utábořili v hostýlku Kik - Kik - Kik, který byl cheap - cheap - cheap a jeho majitelka fakt vtipná :) Za krásných 100 THB na osobu (50Kč), trochu vězeňské lůžko, ale za tu cenu :). Poctivě jsme do 5ti minut zachrupli. Večer jsme se přeci jen vykopali do centra, kde nás odchytl maník z prodejny s obleky.. ani jsme se moc nebránili, oblek pro Honzíka na státnice byl v plánu, tak jsme se nechali zlákat. Honzík dlooooooooouho vybírá, ale nakonec vybral, byl změřen a na zítra je naplánován první fitting. Náš úspěšný lov na oblek jdeme zapít, dáváme uvítací Singha beer, následuje tequilááááá a hned v zápětí cosi jako cuba libre v kýblu. Seznamujeme se s pošukem Damianem, Italem - benátčanem, co pracuje v Číně a tady byl jen na obchodní schůzce. Byla s nim prča, kvalitně jsme zapili příjezd.

Značně posilněni alkoholem se prodíráme skrze Khao San a narážíme na chlapíka s vozíkem plným různých smažených potvůrek. To bychom nebyli my, abychom ho nestáhli o pytlík kobylek a nějakých červíků. Terka ze začátku teda protestuje, ale zvědavost jí nedá a taky ochutnává. Ty mršky jsou fakt dobrý! Takové chipsy, ještě trochu se sojovkou a fakt dobrý, hezky křupou nožičky :) ovšem se jim teda nesmíme moc dívat z woka do woka, to bychom to nikdy nesnědli.

Poznámka Terezky: No ale co se stalo posléze.. to opravdu nemá obdoby! Honzina mi místo kobylky podstrčil toho červa! no humus, ale na chuť to nebylo tak zlé, řekla bych snad i výživné, proteiny se to jen hemžilo.

22.8.2008

DEN 2 - KULTURA V BANGKOKU

Těžká rána opilcova.. nešli jsme spát zrovna brzy, takže spánku bylo sakra málo. Než se vykopeme z postele je poledne, cestou k snídani dáváme ice caffé a klasický ananas v pytlíku za 15 THB (7 Kč). Naše první kroky dneska vedou do královského paláce Wat Phra Keo, typická turistická atrakce za nekřesťanské prachy. Pak to vezmeme k největšímu ležícímu Budhovi do Wat Pho, potkáváme i Wat Arun.

Wat Pho je nejstarší chrám v Bangkoku. Největší ležící pozlacený Budha měří 46 metrů na délku a 15 metrů na výšku. Na chodidlech sochy jsou z perleti obrazce, které znázorňují všech 108 kladných vlastností Budhy.

Wat Arun, neboli Chrám úsvitu. Arun je jméno pro hinduistického boha svítání. Leží u řeky Chao Phraya River a je prvním chrámem, na který dopadnou ranní paprsky slunce

Odtud se tuk tukem vracíme zpátky na Khao San. (Tuk Tuk - podivné vozítko, něco mezi motorkou a buhví čím a všichni jezdí jako magoři. Každopádně vcelku levná doprava z místa A na místo B, když má člověk štěstí a tuk tuk ho ještě nevezme na místo C, které si pak také nechá hezky zaplatit) Už pomalu začínám chápat systém vyjednávání cen a jejich naprosto regulérního škubání turistů. Člověk se jen nesmí nechat.

Na fittingu to Honzíkovi moc slušelo, takže i já jsem se nechala přesvědčit (a moc práce jim to nedalo), že si nechám ušít obleček :). V podstatě na základě toho, že nám za další oblek pro mě a další oblek pro Honzíka nabídl super cenu. Cestou potkáváme našeho entomologa, dáváme si zase kobylky a Singha beer - no desinfekce je v těchto oblastech zejména důležitá! Opět na nás přišel hlad, takže si na ulici dáváme zase nějaké maso a rýži, ale je to děěěěsně pálivé, Terka z toho má škytavku a Honzikovi je do pláče. Taky se musíme přiznat, že jsme utekli bez placení, ale to naprosto nezáměrně, on to prostě nechtěl zaplatit předem no a my na to pak zapomněli, ještě jsme si to tam všechno hezky vyfotili, zamávali a už jsme byli v prachu. Asi tak za půl hodiny nám to došlo, ale už jsme to neřešili. Raději jsme si zašli na místní dýzu :) nějaký rockový klub "Deep", kde to zrovna strašně rozjížděla nějaká Thai group, která byla dle všech těch 16ti letých fanynek dost oblíbená. Neváhali jsme a trsli jsme si s 16kama. Večer jsme ještě zaskočili na net, dát na web nějaké fotečky a poslat maily že žijeme.

23.8.2008

DEN 3 - TUK TUK DAY

Dneska jsme se konečně vyspali, 11 hodin spánku nás hodil na nohy. Vstáváme ve 12:45, Honzík dostává čestné ocenění od kapitánky výpravy za naprosto skvělou snídani do postele. Vyrážíme do terénu a v jedné zapadlé uličce objevujeme naprosto úchvatný chrám. Strávíme tam skoro hodinu, při obdivování zvenku potkáváme místňáka, vysvětluje nám spoustu věcí a taky nám sehnal Tuk Tuk, který je podporován vládou, takže nenatahuje cizince, za nějakých 20 THB (10Kč) nás vozí z místa na místo. Cestou jsme pochopili systém - oni nás zavezou kamkoliv chceme za fixní cenu, ale zavezou nás i do krámu s oblečením. Když si něco koupíme, dostanou poukázku na 4l benzínu. Když budeme vybírat, ale nakonec nic nekoupíme, dostane 1l. Samozřejmě hezky po Thajsku s ním uzavíráme kšeft, kdy on nás bude vozit o něco déle a my s ním zajedeme do víc krámů, sehrajeme tam lehké divadlo, on dostane své poukázky, my se dostaneme tam kam budeme chtít a všichni jsou spokojení. Začíná se nám ta smlouvací hra líbit :)

Jedeme na největšího stojícího Budhu do Wat Indraviharn, pak na vysmátého Budhu, kterého osahávají neplodné ženy, tajemnými uličkami.. Nechali jsme se vyhodit v China Townu, ale celý uježděný v tuk tuku jsme si uvědomili, že musíme na Khao San na fitting, takže jsme se podívali do China chrámu na 4 proudé magistrále, dostali jsme se i do míst naprosté chudiny, kdy opravdu žijí na ulici na zemi i s dětmi. Musíme ale zpátky. Zase nám to nesmírně sluší, máme radost. Není ale času nazbyt a svižným krokem se hrneme zpátky do China Townu. Tam už ovšem všude zavírají, takže toho moc nevidíme. Krámy zavírají, pouliční hospody otvírají, takže využíváme příležitosti a už sedíme v nejnarvanější Sea food restauraci v ulici. Dáváme si krevetky, ochutnáváme kraba.. mňam mňam.. poznáváme tady dva Malajce, kteří nám velmi barvitě popisují co nás čeká v Malajsii. Pozvali nás na Whisky, jednu.. dvě .. tři.. no veselo zase bylo.. ovšem Honzíkovi se už pak přestává líbit, že Terezku tak opíjejí, takže jí bere za flígr a domu! :) .. zase jdeme spát až bůhví kdy.

24.8.2008

DEN 4 - FLOATING MARKET, CROCODILE FARM

V 6:15 hážeme budík z okna, rychlá snídaně v 7eleven a minibusem označkováni jako správní turisté vyrážíme na floating market. Kdyby tady nebylo tolik turistů tak je to mnohem lepší zážitek. A aby nás zase nestáhli o nějaké ty prachy, dovezou náš až k samotnému tržišti, kde si ale musíme koupit lístek, na nemotorovou loď s borcem, co nás proveze skrze samotné tržiště. Kanál připomíná spíše stoku, obklopenou stánky s pořvávajícími prodavači, kteří na vás hulákají z výšky asi 2 metrů ze břehu. Sortiment se pohybuje od krásných dřevěných suvenýrů, přes oblečení, až po barevné plastové hračky pro děti. Na kanále se také prohánějí babči, sotva držící pádlo, s plnou lodí ovoce, nebo masa, které vám připraví rovnou na lodi.. senzace! Ovšem všechno to trochu kazí fakt, že je tam tak 80% turistů a 20% místňáků, takže na tom kanále bylo evidentně víc lodí než samotného místa pro ně - no menší kanálová zácpička, ale statný thajský četník to tam spacifikoval. No a o všudypřítomném typickém thajském smrádečku ani nemluvě..

Pak nás čeká snake show. Terezka trošku stávkuje, protože hady zrovna nemá v oblibě, ale je to taková záchrana z toho chaoticky přeplněného floating marketu. Hned po vstupu potkáváme chlápka s dooooost velkým hadem, prý jestli si ho chcem podržet. Terezka nevěřícně kroutí hlavou a už má hada za krkem. No tak první seznámení by bylo za námi a teď už ta show. Nejen že jim málem utekl skákací had a rvali se tam s kobrou, ale dokonce nás na ní nechali i sáhnout, ukázali nám jak se z ní dostává jed důležitý pro medicínu. Celou dobu se Terezka třásla strachy, co budou dělat s tou vystavenou fretkou u těch hadů a že to nechce ani vidět.. načež vyndali kobru, hodili ji k fretce, Terezka zavírá oči, ale naštěstí lasička nebude k obědu, jen se tam trochu poškádlí, kousne kobru do hlavy a dají je od sebe. Pak přichází na řadu hadi rovnou tři a najednou.. ten týpek je tam pěkně rozčílil, jednoho chytil do jedné ruky, druhého do druhé a po třetím skočil salto a chytil ho do pusy těsně za hlavičkou. Horor! (teda alespoň pro Terezku, Honzík si to vcelku užívá). Vysvobozením nám budiž oběd.

Opět přesun tentokrát do Crocodile farm, kde si můžem koupit kyblík s masem a nakrmit si krokodýly - Honzík je nadšen! Ti dospělí se po tom sotva podívali, ale ti malí, ještě nadržení po tom dokonce i skákali!!! no jsme rádi že máme teda všechny končetiny... Sloní show byla spíš cirkusová záležitost, ale Terezce se to líbilo, hlavně jak hráli slůňata fotbal. V zahradě jsme pak ještě podrbali slonům jejich chlupaté choboty a už jsme jeli zpět na Khao San, kde nás čekal Mike a závěrečný fitting. Zrovna tam měl zákazníka, takže jsme čas vyplnili pravou thajskou masáží. Dali jsme si půl hodiny a byli jsme úplně vyřízení. Slečny nás prokřupaly, poválely se po nás, přehazovali nám svalstvo ze strany na stranu, no opravdu se nejedná o žádnou zrovna příjemnou záležitost. Zpět na fitting, vypadáme výborně, necháme tam děsný ranec THB a pelášíme s obleky do Kik Kik Kik sbalit na zítřejší odjezd. Po cestě se stavujeme ve zděné hospůdce na pivko - magoři!!! chtějí za něj 200 THB!!! tak to jsme vrátili a šli si za roh koupit do 7eleven za 30THB! Thajci bláznivý, si myslí že jsme padlí na hlavu nebo co? Se Singha beerem pak usedáme na kruháči na zídku a užíváme poslední večer v Bangkoku.

25.8.2008

DEN 5 - GO GO GO! TO MALAYSIAAAAA! KUALA LUMPUR

Vstávačka v 5:50, padají ostrá slova směrem k včera nakonec nevyhozenému budíku. Akce obleky: Minibusem se přesouváme na letiště, obleky jedou s námi. Myšlenka je taková, že je necháme v úschovně na letišti a až poletíme zpátky, si je vyzvednem. Ovšem realita byla poněkud jiná.. drahá!!! V úschovně chtějí nekřesťanské prachy, tak s myšlenkou že na letišti v Kuala Lumpuru to bude určitě levnější, obleky spolu s námi opouští Thajsko s Air Asia. Jelikož jsme se poslední dobou moc nevyspali, okamžitě oba usínáme jako mimina a probouzíme se před přistáním. Popadáme obleky, vyzvedáváme bágly a hurá do úschovny. Tady je bohužel ale situace ještě horší, takže poslední záchrana na odložení 8kg obleků je nádraží, tak 100% budou nějaké skříňky.... No byly! cena strašná.. Honzík už je pěkně namíchnutej, že to musí tahat, takže nastupuje varianta řešení B - poslat je poštou! Na poště není krabice, takže se všema těma báglama ještě lítáme po krámech a škemráme krabici. Když se podaří, oblepujeme, zalepujeme díry a loučíme se s obleky. Pojedou lodí 6 - 8 týdnů po moři, letadlo bylo moc drahé. Doufejme že je ještě někdy uvidíme. Jak to dopadlo? Dočtete se na konci této stránky...

Monorailem - takové venkovní metro - se přesouváme do China Townu. Otvíráme průvodce, hledáme kde se ubytujem. Najednou se ze dveří vynoří podivuhodný člověk s nabídkou super ubytování. Nevěříme, ale jdeme se podívat. Fakt útulný back-packerský hostýlek - Oasis. Opět několik druhů cen, s klimatizací, nebo s větrákem, s oknem, nebo bez okna, dorm, nebo double... každopádně ceny přijatelné takže končíme v pokoji 3x3m, dvě postele, s oknem a s větrákem. Na recepci sedí zhulený týpek, co mu není vůbec rozumět. Rozhodl se nás provést, o dvě patra výš je společenská místnost s tv, internetem, stolem.. prostě pohodička. Vyházíme všechno z báglu, aby to alespoň trochu vyvětralo a razíme do města na noční focení Petronas Towers. Večer návštěva tradičního narvaného trhu v China Townu, kde člověk koupí snad všechno, opět za minimální ceny, všichni na sebe hulákají, typický pouliční smrádeček ze všech těch smažených jídel na ulici, zejména pak z kanalizace, která nevede v podzemí, jak je dobrým zvykem každého kultivovaného města, ale hned vedle silnice, nijak nezakrytá. Ráj pro včechna možná pouliční zvířátka.

_________________________________________________________________

Akce obleky CONTINUE... Tak je to tady... OBLEKY DORAZILY!!!!!!!! Je 1.11.2008 a do rukou se nám dostává lístek z pošty - vyzvednutí zásilky, odesílatel pošta MY. Okamžitě autem vyrážíme na poštu, kde se nám do rukou dostává trochu slisovaná a dost zmačkaná krabice... ale je to ta naše!!!! No takhle šťastný lidi na poště snad ještě neviděli! Po rozbalení zjišťujeme, že je uvnitř všechno jak má být, je to hoooooodně zmuchlané, hoooooodně to puchne, ale MÁME JE!!! Malajci nezklamali! :) Díky všem zúčastněným - POS (malajská pošta), Deutche post a v neposlední řadě České poště.

26.8.2008

DEN 6 - MRAKODRAPY, PRŠÍ

Kuala Lumpur, hlavní město Malajsie, znamená "bahnité ústí řeky", leží na soutoku řek Kelang a Gombak, 35 km od moře, nádherná koloniální architektura

Brzy ráno vyrážíme do fronty na free tickets na Petrons Towers (1500 lístků každý den). Po slabé hodince vyhráváme lístky na 15:45. Rozhodně ale na nic nečekáme a už jedeme výtahem v nedaleké telekomunikační věži - Menara Tower do výšky 282. S jejími 421m se jendá o 4.nejvyšší telekomunikační věž na světě, postavená na 94m vysokém kopci Bukit Nara. Přišli jsme k pokladně, kde jsme vyplázli 40RM a usměvavá slečna v kostýmku nás odvelela k další usměvavé slečně u výtahu. Ta nám přivolala výtah, ze kterého se vynořil vyšňořený pikolík, který nás opět s úsměvem odvezl na vyhlídku, kde nás předal dalším usměvavým slečnám, které nám vnutily sluchátka s guidem. To sabotujem a užíváme si krásného výhledu, pomalu jak z letadla.. jen škoda že není úplně hezké počasí. Mrakodrapy o 50ti patrech odsud vypadají jako krabičky od sirek. Je tu i nádherný výhled na Petronas Towers. Začíná opět tropický slejvák.

Přemísťujeme se do Little India, kde stále prší, takže jsme to zaparkovali v pouliční místňácké restauračce, ostatně my už to ani jinak neumíme. Dáváme si výbornou Bukaru (rýže, kuře, curry...) a průměrné Spicy chicken. Stále leje, krytým tržištěm procházíme až k nám do dočasného domova v China Town. Jsme utahaný, takže si dáváme jemnou spací pauzu, doháníme spánkový deficit. Výhled z Petronas Towers vzdáváme, jelikož stále leje. Večer vyrážíme na Dataran Merdeka - náměstí Svobody, kde vlaje vlajka samostatné Malajsie už 51 let. Cestou potkáváme mešitu, kam nás ale nechtějí pustit, protože nemáme vhodné oblečení. Když dorazíme na náměstí Merdeka, zrovna na plácku o velikosti fotbalového hřiště probíhá nácvik na státní svátek (Merdeka), který mají 31.8. Taková malajská spartakiáda :).

Co ale stojí za zmínku je systém místní dopravy. Mají tu 3 dráhy metra.. no metra, něco jezdí nad povrchem zemským, něco pod ním.. každopádně každá dráha patří někomu jinému, takže přestupy většinou nebývají v tom samém místě a přestupní jízdenky také ještě neobjevili. Ovšem nejvíc jsme se pobavili u cedule hned vedle trasy metra, kde hledáme tu naší zastávku kam potřebujeme a stále jí nenacházíme.. trochu se bojíme že jsme na jiné lince, ovšem prozření přichází ve chvíli, kdy si všimneme takových vcelku nenápadných obrázků vedle těch "názvů stanic".. vždyť my koukali na ceduli: "Neodhazujte odpadky", "Nekuřte" .. no fakt bychom už to neměli pít ani ředěný..

27.8.2008

DEN 7 - MUSLIM´S DAY, LAKE GARDES

Vyspinkaní do růžova vyrážíme na oblíbenou placku s vajíčkem Roti Telur a čaj s mlékem Teh Tarik. Kolem KL old Train station, se dostáváme až k Masjid Negara - národní mešitě (minaret dosahuje výšky neuvěřitelných 73 m), kde Terezka obdržela slušivý hábitek. Naproti zvládneme i Islamic Arts Museum - kde by se pro příště hodil s sebou kožich. Pěkně jsme tam vymrzli, ale stálo to za to. Nejvíc nás zaujaly modely mešit. Naše další kroky vedly procházkou do Lake Gardens, Bird Parku, kde ovšem chtějí nehorázné vstupné 40RM, začíná do toho opět pršet, takže to vzdáváme.

Cestou zpět v zahradách kolem planetária nás zastihla taková průtrž mračen, že jsme se schovali u vrátnýho pod stříškou jinak bychom byli úplně na kost. Nakonec se dostáváme vcelku za sucha do centra, kde se rozhodujeme, co dál. Putrajaya, nebo Batu Caves? Není moc času, takže vítězí Batu Caves. Místňáckým autobusem č.11 se kvůli zácpě dostáváme rychlostí 10km/hod na místo. Překvapením bylo, že toto posvátné místo hinduistů je u hlavní silnice, okolí nic moc, ale vydáváme se vzhůru k oblakům po 272 schodech. Alespoň že jak je ošklivo, po turistech tu není ani památky, zato opičky - Makakové, jsou úplně všude. Po výšlapu až k jeskyni se nestačíme divit. Všude spousta haraburdí, špinavo, mokro, .. no nic moc. Za 40 minut už jedeme zpátky do centra, opět zácpou, šíleným lijákem. Večer se stavujeme na bus nádraží koupit na zítra lístky do Cameron Highlands. Tam se ale nestačíme divit. Po té průtrži je celé přízemní nádraží pod vodou.. no hold tak stejně jako jsou naši silničáři každým rokem překvapeni ze sněhu, tady je v období dešťů překvapila voda :).

Vešli jsme do haly a šok - je tu asi 50 přepážek, kde každá cestovka má své 2-3 naháněče, kteří nás už tahají za ruce ať si koupíme jízdenky u nich a to ani ještě ani nevědí kam jedeme. No vypadá to tam jak na tržišti, všichni na sebe hulákaj, taktizují přes vysílačky, dohadují ceny.. fakt hustý! Člověk nesmí dát najevo že má zájem, jinak je ztracen a odvlečen. Nakonec kupujeme u Cameron Highlands Ekspress, kteří vypadají nejsolidněji.. Cestou odtamtud razíme do Time Square - nákupní centrum, kam se jdeme najíst něčeho konečně už trochu normálního. 6ti patrové moderní nákupní centrum něco jako Palladium, kde v 7-9 patře je zábavní park i s horskou dráhou! Kde naštěstí už bylo zavřeno, ale vsadim se, že by mě tam Honzina dotáhnul i přes můj odpor k výškám. Tím spíš, že při pohledu z vozíku člověk kouká do té děsivé díry. kde jsou vidět jen malé tmavé postavičky kmitající z jednoho krámu do druhého. Poznámka Terezky: No fuj, ještě teď je mi z toho špatně.

28.8.2008

DEN 8 - CAMERON HIGHLANDS SEKOLAH TRIP

V 7 ráno rychlé balení, směr bus nádraží - snad už alespoň trochu bez vody. Strávili jsme 4 hodiny v busu, kde jsme si připadali jako kuřata v mrazáku. Doteď jsme nepochopili, proč za každou cenu musí v tom autobuse mít 10C. Naštěstí jsme nejeli dlouho a už jsme vystupovali v Tanah Rata na bus nádraží o jednom nástupišti, kde se na nás opět seběhli místňáci s nabídkami ubytování. Dle doporučení jsme dali přednost Father´s Guest House a nelitovali jsme. Sice jsme bydleli v čemsi jako konzerva, ale společná místnost, kde byly sedačky, tv, internet a i vařili byla super - to vše za pouhých 25RM. (Zde je nutná naprosto zásadní poznámka - Honzíka dohání střevní potíže a vyhrává tak první cenu v soutěži "střevní potíže snadno a rychle") Nabízí tu i nějaké výlety, ale přišel k nám nějaký amík a řekl nám, že ty jejich výlety stojí zaprd, ať se vydáme po vlastní ose.

Jako cíl máme čajovou plantáž Sugai Palas Tea plantation a továrnu na čaj "BOH". Místňáckým busem, který vypadá že se za chvíli rozpadne, se přesunujeme o 10km dál, odkud už musíme po vlastních. Bylo ale hezky (nepršelo!) ani nepražilo sluníčko, takže se ty oficiální 2 km, neoficiálních 5km šlo dobře. Byla to krásná procházka mezi čajovými plantážemi, kolem místních obydlí, nikde ani živáčka. Po těch pár dnech ve městě je to úplna oáza klidu. Když jsme došli do továrny, ujal se nás mladík, co nás zcela zdarma provedl továrnou, vysvětlil nám jednostlivé etapy zpracování čajových lístků a bylo to docela zajímavé.

Černý čaj se od zeleného liší pouze v jedné fázi a to ve fermentaci, neboli jak popisuje přírodovědný slovník fermentace = chemická reakce za přítomnosti enzymů jako katalyzátorů, kvašení

Potom jsme si prohlédli místní výstavku, kde bylo v podstatě přepsané a překreslené to, co nám ten klučina vypravoval, ale opakování matka moudrosti, že... :) Pak jsme shlédli "trošku" marketingový spotík o tom jak je BOH naprosto fantastický a šli jsme si dát čaj. V tu chvíli nás oslovili dva australané, jestli si s nima nechceme pronajmoout taxika za 40RM, zpátky do města, ale my je odmítli, že asi pojedem stopem. V tu ránu začalo pršet. Zpátky už se nám v dešti teda moc nechtělo, jelikož jsme sebou proti tomuto živlu neměli žádné příslušné doplňky, tak jsme šli hledat nějakou dopravu zpět do centra.

První nápad stopovat padnul na tom, že už jsme tam byli jedni z posledních těsně před zavíračkou, pak jsme se ptali zaměstnanců, jestli nejedou do centra že by nás vzali, ale ty jeli nějak hromadně nebo co, že prý nemají místo. Pak jsme potkali zase ty australany, že se dohodli s autobusákem co je tu s dětma ze školy, že nás za mírnou úplatu do centra hodí, ale kluci pojedou v busu s klukama a holky s holkama. Ovšem to jsme ale nevěděli co nás čeká :) naštěstí jsme nakonec jeli všichni pohromadě jedním busem. Hodinová jízda naprosto rozklepaným Sekolah busem s bandou šestnáctiletých muslimek byla docela veselá. Ony z nás byly úplně paf, pořád se nás na něco ptaly, odkud jsme, kolik nám je, jak se jmenujem a měli z nás docela srandu, hlavně si o nás povídá celý autobus. Když školačky vystupují, všichni se s námi fotí, chtějí autogramy do deníčku, podávají nám ruce.. no úplné POP STARS!

My s australany pokračujeme dál do zpět do Tanah Rata, cestou nám vypráví o jejich 3 měsíční cestě po východní Evropě a Asii. Večer kupujeme jízdenky na Penang. K večeři si dáváme kuřecí kebab, co vůbec nechutnal jako kebab s čerstvou pitoplackou z barelu, sloužící jako pec. No nebudeme raději zkoumat od čeho ten barel byl. K tomu máme krásný výhled na naprosto romantický západ slunce, ale je už opravdu chladno, takže si u číňana kupujeme cosi jako Whisku, zejména také na desinfekci organismu. Honzik se nafetoval Ercefurylem, takže srajdu z KL zahnal. No je fakt že v noci tam je docela chladno, tak jsme na sebe hodili triko a tepláky, 2 deky a dalo se. Po týdnu ve 30C v noci, kdy člověk bez větráku propotí i matraci, to byla vcelku změna.

29.8.2008

DEN 9 - ROBINSON FALLS, GO TO PENANG

Trošku promrzlí v 8 ráno přesun do hlavní budovy, kde si dáváme naprosto luxusní evropskou snídani - konečně! Toasty s jahodovou marmeládou, čaj s mlékem a jsme šťastní jako malé děti že sedíme na židli u stolu. Jelikož bus nám jede do Penangu až odpoledne, vyrážíme ještě na malý trip do džungle na Robinson Falls. Raději si kupujeme u číňana jednorázové pláštěnky za 3RM, které s námi později vylezli i na Mt.Kinabalu a v podstatě nám zachránily život, ale o tom později :) . Během cesty nás samozřejmě chytí déšť, ale my se ničeho nebojíme a vesele pokračujeme vstříc vodopádům. Skvělá procházka džunglí, kde testujeme schopnosti našich nových botek do terénu (Keen) a jeví se jako naprosto zásadní vybavení do naprosto promáchaného džungloidního lesa, kdy nám zajišťují pocit sucha, bezpečí a hlavně z toho plynoucí dobrou náladu v týmu. K obědu klasika - Roti tentokrát s lemon + shugar, chees a plain. Zvolili jsme dietnější variantu, přecijen musíme myslet na naše bříška, zvláště na to honzíkovo :)

Následuje 6ti hodinový přesun na Penang.Ve 20.30 dorážíme na bus nádraží Butterworth pěkný kus za městem, stále ještě na pevnině. To jsou ty jejich metody jak snadno a rychle vydělat - bus nechat stát kilometry za městem a vystavit tam taxíky, natáhnout cenu (20RM) a tvrdit, že do města nic jiného nejezdí. Jooooo to už známe, takže se nenecháme nachytat, chvíli kroužíme a narazíme na místňáckou dopravu. 3 minuty na to, co se dostaneme na zastávku, hned jede autobus a dokonce i do Georgetownu, kam přesně potřebujem. Ovšem chyba lávky, nemáme připravené drobné a autobusák nevrací. Platit bankovkou 10RM místo asi 3RM, se nám teda moc nechce, takže z autobusu zase hezky vycouváme, rozměníme u nějakého podezřelce podezřelého co nám furt nabízel taxíka a čekáme na další..

10min, 20 min, .... 30 min... no po 45 minutách to vzdáváme, pobereme nějakého týpka co nás lovil na shared taxi, že když zaplatíme 5RM, on doplatí zbytek (20RM) a dokonce z něj i vypadlo že má hostel, jestli se tam půjdem podívat. Ze slušnosti že nám dotuje taxíka jsme souhlasili. No takovou smradlavou díru ... fuj - Love Lane Inn nebrat! Nakonec jsme skončili o pár ulic dál ve Sturdustu - guest house v Chulia street.Tady se za krásných 23RM dostáváme k největšímu pokoji za celou naší dosavadní cestu, jelikož jsou tam 2 dvoupostele, ale všechno ostatní měl obsazené, tak nám to dal za cenu dvoulůžáku. Super hospůdka hned v baráku, rychlý internet, čtečka na karty SD, relativně čistá koupelna s teplou vodou!!!!!!! no luxus! Je sice už pozdě večer, ale přesto se jdeme podívat po okolí. Natrefíme na Restoran Kapitan, doporučený LP, úplně narvaný, ale teda vaří tam fakt naprosto božsky.

Honzík zjišťuje, že Terezka je kanalofobička :)

30.8.2008

DEN 10 - GEORGETOWN & ČERNOMOŘCI

Georgetown - jedna jeho čtvrť - Butterworth leží ještě na pevnině, obě části jsou spojeny mostem. V centru města lze pozorovat střet čínské, muslimské, křesťanské a hinduistické kultury. Britové na ostrov připluli r.1786.

Krásně jsme se vyspali, konečně pohodlná velká postýlka, doteď jsme spánek praktikovali společně na single posteli. Vyrážíme na obhlídku Georgetownu podle LP Walking Tour. V podstatě celý Georgetown proběhneme za necelé odpoledne. Kolem Eastern Oriental Hotelu, přes kostely, muzea, nejvyšší soud, Tower Hall, City Hall a končíme u Clock Tower. Zabloudili jsme také do Little India na trh, kde bylo jako na každém správném trhu dost rušno, všude plno jídla, krámků, lidí, podivné vůně i smrady, ještě podivnější chutě toho co jsme si kupovali u stánků. Dle našeho hesla: ochutnat vše a za každých okolností - no snad se pak na záchodě nebudeme moc divit.

K pozdnímu odpoledni vyrážíme na Batu Ferringhi, na Penangu nejznámější pláž. Co se týče občanské vybavenosti.. u havní silnice pár krámečků, hospod, jedna cestovka, jinak nic. Po usilovném pátrání po ubytování, kdy všechny hostely byly beznadějně obsazeny, protože následující den měli tu přiblblou Merdeku (den nezávislosti) a všichni z ostrova se rozhodli jet slavit na pláž, jsme se nakonec usídlili v dooooost drahém hostelu Baba Guest House (na naše dosavadní poměry) za 60 RM. Poměr cena - kvalita opravdu neodpovídala. Zvenku to vypadá daleko líp než vevnitř.

Na nic jsme nečekali, zahodili bágly a vyrazili na pláž. Tam jsme se dočkali nemilého překvapení. Žádné azurové moře, žádné bílé pláže. Po skonstatování že se jisto jistě musela stát nějaká ropná havárie jsme si sedli do písku a trochu jsme to rozdejchávali. Pláž naprd - plná restaurací a k večeru se tam začly valit vcelku davy, o vodě ani nemluvim. Snažili jsme si namluvit, že ta tmavěšedohnědá voda je jen zvířené bahno od břehu, ale opravdu nebyl. Nějaké děti se v tom cachtali a z bílých kraťasů byly rázem černé a hlavně to měli všude po sobě.. no nevlezli jsme do toho.. dost otráveni jsme si šli dát jídlo, které asi také podlehlo příplatku za oslavu nezávislosti a stálo nekřesťanské prachy (12RM). Nakonec jsme to pojali jako příplatek za ten krásný západ slunce, co jsme tam viděli. Po západu jsme to zabalili, šli se ještě dorazit na main street plackou za 1,5 RM, pak jsme se vrátili, sedli si na pláž s whisky, pozorovali v dálce blesky, opíjeli se a pak šli brzo spát.

31.8.2008

DEN 11 - RELIGION´S DAY

Hned ráno jsme se sbalili a vyrazili zpátky do města, do hostýlku kde jsme strávili předposlední noc. Majitel byl moc ochotný a mohli jsme si tam nechat věci. Zkoušíme, že bychom se ještě dnes přesunuli na východní břeh Malajsie na Pulau Perhentian, ale zatím to vypadá, že všechny autobusy jsou plné - opravdu v tento moment tu Merdeku už nenávidíme. Nakonec jsme se rozhodli vyrazit na bus nádraží osobně a zkusit si tam vyhádat nějaká místa. Bohužel všechny meziměstské linkové levné busy pro místňáky jsou plné, takže kupujeme do Kuala Besut od cestovky za pekelných 70RM noční bus, ale zato pojedeme už dnes večer, nemusíme tu platit ubytko a ani nebudem muset přestupovat někdy v noci v Kota Bharu, ale jedeme přímo až k lodi co jezdí na Perhentiany.

Ještě tedy máme celý den v Georgetownu. Naplánovali jsme si Kek Lok Si Temple, který je kus za městem, ale zasekli jsme se cestou v Masjid Kapitan Keling - muslimská mešita, kde se nás ujímá milý mladý muslimský misionář. Vysvětluje nám základy muslimské víry, zpívá úryvky z Koránu, modlitby a vedeme s ním debatu o tom, o čem nikde v knížkách nepíšou, a to jak to teda sakra mají s těma ženskejma :) ??? hooooodně nás překvapilo, že se berou už po týdnu, nebo po měsíci, maximálně po dvou. Když jsme mu řekli jak to chodí u nás, vyzýval Alláha. No snažil se nalákat Honzu na muslimskou víru argumentem mnohoženství, ale to dobrovolně odmítl :).

Bylo to tak zajímavé, že jsme úplně zapomněli na čas. Dostali jsme knížky typu: "staň se muslimem snadno a rychle" :) a už jsme si to mířili do Kuan Yin/Teng Temple - nejstaršího čínského chrámu věnovaného Budhovi z roku 1800. Oficiálně se píše, že věřící zapalují svíčky a po obláčcích kouře posílají modlitby k bohům, ale realita je podstatně barvitější, nebo lépe řečeno smrdutější. Celý chrám je naúrosto zamořen kouřem vonných tyčinek, které zapalují a zapíchávají je do oltářků k jednotlivým bohům. Před chrámem nás odchytl nějaký bezdomovec, že nás provede, tak jsme se ani moc nebránili, ale tušili jsme že za to bude chtít prašule. Nic moc nám k tomu neřekl a už natahoval ruku. Tak jsme mu vrazili 1RM a šli jsme se nadýchat kyslíku.

Pak jsme narazili ještě v Little India na Sri Mariamman Temple - jihoindický chrám zasvěcený Bohu Shiva.U Kapitána jsme se stavili na pozdní oběd na Tandoori chicken, Butter Naan a opět nezklamal, tato kamenná restaurace se umísťuje na předních příčkách. Vzhledem k času vynecháváme Kek Lok Si Temple, což nás mrzí, ale než bychom tam dojeli.. a zase zpátky, tak by nám ujel ten sakra drahý bus napříč Malajsií a to jsme opravdu nechtěli riskovat. Tak si kupujeme whisky, jídlo na cestu do busu a vyzbrojeni teplým oblečením, ručníky na přikrytí (kdyby byly kulichy a rukavice tak snad i tím) a vyrážíme ve 22hod směr Pulau Perhentians.

1.9.2008

DEN 12 - ÚCHVATNÝ PERHENTIAN

Tak tahle cesta stála fakt za všechny prachy. Rozvrzaný autobus, zima zase jako v márnici, nevypnutelná klimatizace... no radost. Po chvilce jízdy tuhneme, ale těžko říct jestli únavou, nebo zimou. V noci se probouzíme promrzlí na kost, takže z báglů vyndaváme další vrstvy oblečení, přes sebe ještě hodíme ručník a snažíme se vytvořit jakýsi přístřešek, který by se dal alespoň trochu zadýchat a nemrzla by nám hlava. Tato taktika fungovala do chvíle, než člověku v přístřešku dojde kyslík, pak musí hlavu opět vystrčit na mráz. V 5.30 zastavujeme kdesi ve tmě na půl cesty mezi pralesy, využíváme příležitosti se jít ven ohřát. Honza se pak snaží domluvit s řidičem ať vypne klimošku, ale ten nechápavě kroutí hlavou a pak teda něco vypne, ale klimoška to rozhodně nebyla.

Poté co nás celé zmražené vyhazují v 8 ráno v Kuala Besur, se nám snaží vnutit jízdenku speed boat na ostrov za 70RM zpáteční. Pravděpodobně spolehají na to, že máme ještě zamrzlé mozky a že jim na to přistoupíme, ale my se nedáme a tvrdě bojujem za slow boat za 30RM (která podle LP jezdí taky), ovšem pak nás opravdu přesvědčili že nic jiného tam nejede a že slow boat jede jen hromadně s cestovkou. Nás zrovna hromada z toho autobusu nevylezla, takže přistupujeme na jejich cenu. Další problém ale je, že vlastně ani nevíme, kam na ty ostrovy chceme. Podle LP je lepší Kecil, prý levnější, turisty oblíbenější, což nám potvrzuje i ta ženská co nám vnutila lístky na loď. V tu chvíli je nám jasno kam pojedeme, na ten druhý - Besar, hlavně na míle daleko od turistů. Teď ještě vybrat kam přesně na ten ostrov. Při čekání na loď Honzik nahání lidi, co právě připluli na ranní busy a ptá se jich kde byli a jaké to bylo a tak... nakonec se nám potvrdilo, že Besar bude nejlepší a volba padla na pláž Teluk Dalam.

Cesta lodí byla naprosto příšerná, nebo resp. prvních deset minut byla docela sranda jak to s námi házelo na vlnách, ale po půl hodině už jen bolest a utrpení. Pěkně jsme si naklepali zadnice a hlavně záda ty nárazy o vlny moc nedávaly. No druhý den jsme málem nevstali z postele... Každopádně pláž je senzační, nikde nikdo, až je to podezřelé. Ubytko ukecáváme na 45 RM ve Fauna Resortu. Konečně jsme se dočkali vysněných katalogových pláží, žádní turisti, no pohoda největší. Zahazujeme bágly, nahmatáme plavky a už se cachtáme v Jihočínském moři. Následující program by se dal shrnout asi takto: moře - pláž - moře - spánek na pláži - moře - sprcha - jídlo - spánek - moře - sprcha - moře - sprcha - jídlo :) no co víc si přát.

Konečně chvilka klidu, takže si sedíme na verandě našeho apartamentu a hodnotíme dosavadní cestu. Následuje večeře v nejlepším bárku z těch dvou co tam jsou a to v B´first baru. Skvěle vaří, ještě lepší hudba a ceny naprosto pohodové. Večeře i s pitivem (cola v plechu) za 8RM. Cesta zpátky je trošku dobrodružnější, kdy se po pláži vracíme v naprosto černočerné tmě kolem pralesa. Naštěstí máme čelovky sebou, tak si na tu případnou zvěř můžeme posvítit. Nakonec jsme se rozhodli pro malou pauzu ve tmě, usedáme na pláži, zhasínáme čelovky a na posilněnou a zejména kvůli desinfekci do sebe lejeme to cosi jako whisky od číňana. Naprosto romantický večer: moře před námi, prales za námi, alkohol v nás... proběhl i nějaký ten doutníček a naprosto blaženě usínáme.

2.9.2008

DEN 13 - LETECKÝ DEN, FINDING NEMO

Ráno se probouzíme do sluncem prohřátého dne, ale už první pokusy o pohyb směrem z postele ven přináší zjištění, že včerejší dopravní prostředek na ostrovy dal našim zádům co proto! Vzhledem k velikosti naší chatrče se nemusíme ani moc namáhat, nohou otevřeme okno a pohledem na moře zjišťujeme, jak jen nám krásně. Bolesti zad, nebolesti zad, hurá do moře na ranní koupání. Voda je neuvěřitelně průzračná, skvěle osvěžující a hlavně to ticho, klid, nikde ani živáčka... Při bližším ohledání našich batohů konstatujeme, že je čas na letecký den, něco přemáchnout, protože všechny věci začínají chytat prapodivný neidentifikovatelný papuch. Všechno letí ven na sluníčko a my taky. Kolem oběda si uvědomujeme, že jsme vlastně ještě nic nejedli, tak následuje přesun do B´first na Chicken ginger a pinapple - jako rest. Kapitán má doooost těžkou konkurenci.

Po poobědní siestě půjčujeme šnorchly a vyrážíme na průzkum místní fauny flory. Podmořský svět je tu naprosto fascinující, spousta korálů, ryb, škeblí, ježovek, hvězdic.. senzace! Asi po 2 hodinách zjišťujeme že se začínáme nebezpečně přibližovat ke dnu - je odliv. Zážitky jsou nezapomenutelné - funící škeble,sasanky, hraní na schovku s Clown Fish - známý jako Nemo, hejna sardinek, duhovky, ryby barevné, průhledné, všech velikostí. Naštěstí to všechno můžeme zaznamenat, koupili jsme si podvodní pytlík na foťák. Po těch dvou hodinách jsme už pěkně vycachtaný, unavený, tak jdeme doplnit energii do baru.

Začínáme plánovat naši další cestu. Moc se nám tu líbí, ale bankomat v nedohlednu a tak nám asi nezbude dost financí na to zůstat tu o den déle. Nakonec jsme byli spaseni, zázrak, tu naší chatrč můžeme zaplatit kartou.. miluju civilizaci! Zůstáváme tedy ještě zítra. Terezka si k večeři přeje něco normálního strašně nezdravého evropsky vyhlížejícího. Volba padla na hranolky, ale překvapení přišlo s účtem - stály jako celé jejich jídlo dohromady! (5RM) Před spánkem dáváme opět desinfekčního panáka. Ještě proběhla bitka šváb x keena. Honzik přísahal že to zvíře je na padrť, ale do rána se ta padrť asi nějak vzmohla a odkráčela, protože už u těch dveří nebyl. No snad si na nás nezavolá kamarády.

3.9.2008

DEN 14 - ŠNORCHLING :) A OPIČKA

Najeli jsme na místní životní režim, zpomaluje se nám biorytmus, jsme správně vyzevlený a chytáme bronz. Po ránu to jistí čokoládová penkejka a toasty s vajíčkem. Dopolední šnorchlování se nám krapet protáhlo a padly i ztráty na životech. Doplavali jsme až na druhou stranu zátoky, kde objevujeme nové tvary a barvy rybiček, mušlí.. tentokrát jsou podstatně větší. Honzík navrhne, abychom doplavali na vcelku vzálený snorkeling point ke skaliskům. (to že to byl snorkeling point pravděpodobně odvodil od toho, že tam parkovaly nějaké místňácké lodě, vypadaly jako ty s potapěčema). Terezka se trochu cukala, ale nakonec souhlasí.

Je to teda pěkná dálka, ale plaveme za vidinou něčeho nadměrného :) Na místě ku podivu nic zázračného nebylo, ty lodě byly opravdu místňáků,ale ty tam rozhodně šnorchlovat nebyli. Hodíme opočinek na malé zapomenuté plážičce a plaveme zpátky. Cestou se Honzikovi podařilo ztratit brýle do vody. Všude je hloubka tak max 3 m a když přeplaváváme ten nejhlubší úsek, kde je tak 10m, v tu chvíli brýle opouští Honzovu hlavu a padají do bílé tmy až kamsi na dno. No fakt pech! Po chvíli snažení je najít to vzdáváme a začínáme se děsit, jak moc nás natáhnou za ztrátu. Cestou zpět nás asi po šesti hodnách ve vodě překvapil odliv. V tuto chvíli jsme pochopili smysl jetty (molo na vysokých kůlech směřující daleko od břehu). U břehu vylezly obrovské šutry, takže se to nedá moc doplavat. Sundaváme ploutve a šlapeme po svých.Cena za ztracené brýle nebyla nakonec tak strašná (30RM). Rychle se jít najíst než zavřou kvůli Ramadanu. Pak si hrajeme s opičkou, co tu mají jako domácí zvířátko. Pořád po nás skáče, krade sluneční brýle, čepici, měla vmerku i Nikon, ale ten jsme bránili vlastním tělem.

Joooo když Honzík radil Terezce ať si vezme na šnorchlování tričko, tak věděl o čem mluví. Večer Terka mohla vyhrát soutěž "rudá tvář" nebo spíš "rudá zadnice" a o zádech nemluvě..

Poznámka Terezky: začíná to docela bolet.. oooo Panthenole kde jsi...

4.9.2008

DEN 15 - PŘESUNY, PLÁNOVÁNÍ

Brzké vstávání, svižné sbalení.. ještě před tím vyklepat šváby z bot, z batohů a hurá speed boatem z ostrova. Poznámka Terezky: No řeknu vám, na totál spálená záda ta krosna byla fakt žůžo! Tentokrát je moře klidné, takže si můžeme vychutnávat krásy okolních ostrovů během cesty. V Kuala Besutu se rozhodujeme, kam vlastně chceme jet dál, to jsme trošku za ty 3 dny zevlení nezvládli naplánovat :) No kdo nás zná ví, že s tím naším plánováním to není úplně lehké :)

Podle našeho hrubého plánu z Prahy jsme už měli být v Taman Negara (Národní park), ale přímý minivan tam jede odsud za 95RM, což se nám zdá vcelku dost,zase se nás snaží natáhnout, takže volíme variantu dojet jakkoliv do nejbližšího města (Kota Bahru) a poptat se po dopravě tam. Něco tam musí jezdit. Místňáckým busem se kodrcáme po 100m zastávek šílenou cestou. Celý vydrncaný v Kota Bahru v Turist info zjišťujeme, že by nám cesta do Taman Negara trvala celé 2 dny, protože autobusy samozřejmě nenavazují, vlaky jedou nějakých 12 hodin, no horor. Po aktuálním operativním rozhodnutí škrtáme Taman Negara, zase tolik času nemáme, střihnem to rovnou, přímým nočním busem do Melaky (8 hod, 40RM). Bohužel celý proces shánění peněz, info centra, kupování jízdenek a letenek na Borneo na příští týden nám zabralo půl dne, takže už nezbyl čas vyrazit za město na Thai Temply ani na velkou mešitu.

Nálada v týmu značně pokleslá, jelikož budeme muset strávit čekáním zbytečně jeden půlden ve smradlavym, hlučným městě, kde nic není. Jsme otrávený, že jsme nic nestihli, je nám strašný vedro a vůbec nám neni nějak dobře. Nějak jsme to přetrpěli v KFC u zmrzliny, v 18.30 vyzvedáváme bágly v úschovně na ulici a razíme směr bus nádraží, odkud v osm vyrážíme na noční přejezd napříč Malajsií (Kota Bahru - Melaka). Na nádraží proběhne standardní příprava - teplý ponožky, mikina, kulich a vzhůru, můžeme vyrazit.

5.9.2008

DEN 16 - TROCHA HISTORIE V MELACE

Melaka je městečko, z kterého ta historie úplně čiší. Jelikož Melaka byla v 16.století nejdůležitějším centrem prodeje koření, svedly se o ní lité boje. Nejprve ji vlastnili Portugalci, pak ji dobyli Holanďané, nakonec Britové. Proto je tu k vidění velké množství koloniální architektury. Největší část je pozůstatek z holandských koloniálních budov. Celé náměstí je laděno do červena (Kristův kostel, věž s hodinami i domy okolo)

V 7 ráno jako dva rampouši přijíždíme do Melaky. Centrální nádraží nic moc, nikde nikdo, sotva svítá. Ubytováváme se v 24/7 McDonaldovi a hned za ranního rozbřesku kupujeme jízdenky do Singapuru, ať se pak zase nemusíme tahat na nádraží. Městskou hromadkou do centra - klasické kolečko - zorientovat se - najít ubytko - vyházet ven smradlavé vlhké věci. Zůstáváme v Tony´s Guest House - nejsolidněji vyhlížejíci ubytko z celého centra.. a že jsme to prošli opravdu skoro všechno. Přes den dáváme dle doporučení LP Walking Tour: Town Square - Clock Tower, City Hall, Church - pak následuje hlad, uspokojen skvělým Taiwanským řízkem - pokračujeme dále přes pevnost A´Famosa, postavené Alfonsem d’Albuquerquem už roku 1512, přes kopeček na němž se tyčí kostel sv.Pavla, resp. už jen jeho zbytky a dále podle trasy až do China Town. Navštěvujeme Melaca Heritage Museum z kterého jsme naprosto unešeni - z venku to vypadá, že jsou to všechno malé domečky, sotva jedna místnost a když vejdete dovnitř, otevře se před vámi neuvěřitelný zázrak architektury. Obrovský palác zpravidla s točitým dřevěným schodištěm, obrazy, spusta květin, dokonce i klidně bazének uprostřed haly.

Zážitek je také projít ulicí Harmonie, kde potkáte Budhistický chrám, Čínský chrám a mešitu hned vedle sebe. Na to se musíme posilnit místní specialitou - home made pinapple tarts, kterou si vychutnáváme na obrubníku na zemi, klasika. Vcelku už si zvykáme na místní poměry - na co židle, na zemi je místa dost. Celodenní ťapkání nás tak vyčerpalo, že jsme se na večeři museli jít pořádně najíst a doplnit energii. Zamířili jsme do indické, samozřejmě pouliční, restaurace. Nevím jestli nám to dodalo energii, každopádně nám to spálilo všechny chuťové buňky :) Večer probíhá snaha o naplánování Singapuru.

6.9.2008

DEN 17 - WELCOME IN SINGAPORE

Ráno lilo jako z konve, takže jsme vytáhli naše slavné pláštěnky za 15kč a vyrazili jsme na bus v dostatečném předstihu, abychom stihli dálkový zaplacený do Singapuru. Jsme v Malajsii, takže jsme předpokládali, že to chvilku potrvá, než najdem kde ten autobus jede a jestli vůbec a že to asi úplně nepojede tam kam by mělo. Pláštěnka nepláštěnka, vcelku promoklí jsme za pomoci asi 5ti místňáků, kdy každý nám říkal něco jiného, našli místo kde údajně bus má jezdit. Kdy? No, jezdí, to je všechno co se člověk dozví. Po 15min přijel, vlezli jsme do busu kde bylo zase 10C, čas jsme měli dobrý, 30 min do odjedu dálkového.

Po 20minutách jízdy už jsme začli být mírně nervózní kam že to jako vůbec jedem. Po domluvě rukama nohama s řidičem jsme dostali odpověď něco jako jo, na nádraží jedu a ukazoval u toho dva prsty. Těžko říct, jestli to byly dvě minuty, dvě zastávky, nebo dvě hodiny... Po dalších 15min vzdáváme myšlenky, že bychom to ještě stihli. No nestihli, o 15 min. Nakonec jsme se snažili ukecat slečnu za přepážkou ať nám to přebookuje, ale nedala se. Tak jsme si hold koupili jízdenky nové :/ Naštěstí to tu jezdí každou celou hodinu, tak nebyla potřeba rezervace moc dopředu, bylo to poloprázdné. Po 4hodinách už vjíždíme na hranice.

Jako první nás pobaví cedule, které jsou po sto metrech až k samotné celnici: DEATH FOR DRUG TRAFFICERS. Další pobavní nás čeká u cedule na celnici, co se smí a nesmí dovážet. přísný zákaz: drogy, zbraně, ŽVÝKAČKY ! k proclení: alkohol, tabák atd.. Terezka si vzpomněla, že s námi cestují i doutníčky, pro chvíle pohody.. vyslala Honzu ať se jde teda zeptat co s tím. Pan celník těch 5 malých doutníčků patřičně zvážil, vypočítal cenu.. 20$S (asi 250Kč, v podstatě trojnásbek co stála celá krabička). Otočili jsme se na patě, ať si to nechá. Ale on že ne ne ne, hezky zpátky, musíte si to sami zničit, já to zapíšu a dosvědčím. Cirkus! Takže jsme pošlapali doutníčky, hodili do koše, on to zalil nějakou žíravinou a celý proces se musel zapsat do celní knihy. Díky tomuhle divadlu nám ujel bus co čekal na všechny než projdou celnicí a protože už nikdo nešel, tak odjeli. Pak si nějaká slečna všimla že chybíme, tak se pro nás vrátili. Uf!

Trocha historie - Singapur byl vždy spojován se zvířaty. Vše začalo malajskou legendou, kdz sumaterský princ v džungli na ostrově (dnešní Singapur) uviděl lva. To si vysvětlil jako dobré znamení a založil tu město - Lví město - Singapura. Lvi tu však nikdy nežili, takže to co viděl byl spíš tygr. Nakonec se ale jméno ujalo.

Singapur je doslova posedlý čistotou. Téměř třímilionové město zvládá zácpy, nikde žádný smog, ostrov plný zeleně přímo v centru. Lidé tu žijí podle pravidel, které naprosto do jednoho dodržují. Mezi nejkurióznější zákazy a příkazy patří "žvýkačkový zákaz", kdy jsem se dočetla že žvýkačky sloužili především k blokádám metra - prý stačila jedna šikovně nalepená žvýkačka do otevřených dveří a bylo.. - to jsou ale hlavičky chytré :) Vláda jim to tedy zatrhla a to tak že úplně. Nikde si ji nekoupíte, jedině v lékárně a te ještě naproti podpisu. Červená přeškrtnutá kolečka s nějakými zákazy jsou na každém rohu, ty nelze minout. Od zákazu kouření, pití v dopravních prostředcích, odhazování nedopalků až po zákaz durianu (strašně smradlavé ovoce). Dodržování zákazů lidi přesvědčí zejména vysoké pokuty (500$S a víc) a odnětí svobody až na několik let. Docela dobrá motivace ne? :)

Singapur nemá typického "Singapůřana". Nejvíc je tam Číňanů 3/4, jejich čtvrť je také nejrozsáhlejší a nejživější. Každá čtvrť si uchovává svůj charakter. China Town typicky přecpaný, Little India provoněná tyčinkami a indickým jídlem,v Arab Street nelze přeslechnout volání k modlitbě a všude samý muslim.

Po příjezdu proběhla výměna peněz ušounů za jiné ušouny a hledání ubytka. Singapur je dost velký na to chodit od domu k domu, tak jsme zvolili modernější metodu - telefon. Máme štěstí, hned třetí hostel, kam jsme se dovolali - Cozy Corner, měli volný poslední pokoj, za skvělou cenu 40$S a hned o dvě ulice vedle! S klimoškou, snídaní a free internet v ceně.. luxus! Bříška jsme naplnili Laksou - rýžové nudle, rybička, krevety, kokosové mléko, sojové výhonky a Nasi Lemak - rýže, ryba, zabalené v banánovém listu. V plánu je ostrov Sentosa, ale narážíme na Cable Car - lanovka - dopravní prostředek na Sentozu, ale je pozdě, lanovka ukrutně drahá (20$S), takže na to kašlem, volíme raději China Town. Sentozu posunujeme na zítra - úkol: najít jakoukoliv jinou dopravu než Cable Car. Pojali jsme to jako Tasting day - ochutnávat všechno a všude. Sušené maso co prodávají na každém rohu - delikátní záležitost, fresh juicy, masa všech druhů a barev. Na ulicích mazec, jako v každém China Townu co jsme dosud poznali, ovšem tady je narváno úplně extrémně.

7.9.2008

DEN 18 - SENTOSA, aneb jak si snadno a rychle vyprázdnit šrajtofli

Ranní vstávání se nám moc nepodařilo, takže vycházíme vstříc Singapuru až před polednem, náš cíl - Sentosa, ostrov zábavy. O dvě ulice dál, než staví lanovka, jsme objevili bus za 3$S včetně poplatků za vstup na ostrov. První zastávka - Vodní svět - 22$S a stálo to za prd. Šnorchlování na Perhentianech bylo asi tak 100x lepší. Dostali jsme i vstupenku na Delfíny tak alespoň tak, to bylo moc hezky udělané, nenásilné představení o životě delfínů. Následuje 4D Magix - Piráti z Karibiku. Jako hezký no, ale člověk by možná čekal víc. CineBlast - hustá 3D jízda na kládě .

Návrat do centra, procházka městem, po nábřeží kolem Merlionu - napůl lev, napůl ryba.

O Merlionu legenda vypráví, jako o mořském lvu. Kdysi dávno se k Singapuru přihnala prudká bouře, která hrozila zničením celého ostrova. Najednou se z moře na poslední chvíli vynořil mořský lev Merlion a spolu se svými pomocníky z vodní říše bouři utišil. Od té doby je symbolem Singapuru.

Nasáváme atmosféru krásného panoramatu. Přes řeku se vyjímá svítící Esplanade - theatres on the bay - je tam zrovna v předsálí koncert academy of art a hrají nádhernou hudbičku na strašně divné nástroje.

8.9.2008

DEN 19 - ZOO DAY

Vstáváme zase až před obědem.. nemá smysl s tím bojovat. Ani náš původní plán nějak moc nestíháme, ale dnes je na pořadu Zoo a Asian Civilization Museum. Zoo: naprosto senzační, bez klecí, bez skel, člověk prochází mezi zvířaty a doslova se bojí co mu skočí za krk. Vstupenku jsme koupili včetně vláčku v Zoo za 5$S,ale nakonec se ukázalo, že vláček je úplně naprd, takže jsme ho ani nevyužili. Strávili jsme se zvířátky úžasných 6 hodin a ani jsme to nestihli projít celé. Mají hezké doprovodné programy, feeding, show, všechno krásně navazuje. Což jsme samozřejmě nevěděli a až později jsme ten systém pochopili. Ale stihli jsme alespoň krmení tygrů bílých, opic, orangutanů, slonů, zamával nám lachtan Carlos a vlepil nám pusu. Ani jsme se nestačili otočit a už bylo pět hodin. To nám už bylo jasné, že muzeum padá a narychlo procházíme zbytek zoo - Reptile pavilon, kde volně pobíhají opice, ještěrky, visí netopíři asi tak 3x větší než v Pražské zoo.. no zážitek, určitě to stojí za to.

Samými zážitky jsme ale zapomněli jíst, tak se úplně vyhladovělí přesouváme do centra na jídlo do Lau Pa Sat, kde je asi 100 stánků s různorodou kuchyní. Rychle najíst, zpátky na hostel, sbalit a honem na bus směr Johor Bahru, odkud nám zítra brzy ráno letí letadlo na Borneo. Zase začalo lejt! Na rychlou linku na hranice je fronta asi tak na 3 hodiny, takže vychytáváme dopravu místní, pomalou, ale levnou. Vlastně ani moc ještě nevíme co budem V Johoru dělat, ale snad se bude dát přespat na letišti na báglu. Letíme v 7 ráno, musíme tam být v 5, ted je chvilku před desátou večer, no než se tam dohrcáme, tak na ty 3 hodiny nebude mít smysl si kupovat hostel. Po hodině a půl jsme opět na Singapurských hranicích, kde bus končí.

Tentokrát kontrola v pohodě, ale trošku jsme nemysleli na to, že bude potřeba se dostat přes most k druhé celnici - malajské. No.. nakýblovali jsme se načerno k nějakému zájezdu do autobusu a dělali že tam nejsme. Za 15 min už jsme zpět v Malajsii, ubytováváme se v Johor Bahru v pouliční restauraci, jelikož letiště je přes noc zavřené a čeká nás krásných 5 hodin, než se přesunem na letiště a poletí nám letadlo. Dali jsme si Rotinu a Honzík usíná na stole, což se Terezce zrovna úplně nelíbí, protože dohoda zněla, že budeme vzhůru oba, aby se ten druhý nenudil. Proběhla trošku debata o tom, jak to mělo a nemělo být, co jsme si dohodli a co ne.. nakonec honzík otvírá průvodce a čte si o Borneu, načež v nestřeženém okamžiku usíná zase Terka :) a vydrželo jí to skoro až do těch pěti :) ale to už je další den...

9.9.2008

DEN 20 - HURÁ NA BORNEO

V půl 5 ráno bereme taxíka za 35RM a uháníme směr letiště. Kupodivu vše probíhá v pohodě, v 7 hodin se odlepujeme od země, na desátou už přistáváme v Kota Kinabalu na Borneu. Jelikož zjišťujeme, že po památkách tu není ani stopa, dnešní den bude zařizovací. Úkoly dne: zajistit trip na Sipadan Island a zarezervovat si místa na výstup na Mt.Kinabalu. Opět se nás všude snaží natáhnout, vnucují nám děsivě vyhlížející balíčky za neodolatelné ceny desetinásobné, než to opravdu stojí.. Sipadan si necháme tedy až do Semporny, snad něco seženem. Mt.Kinabalu - nejdřív nám nabízeli balíček za 280RM, ale po chvilce přesvědčování a hádání nám prodali i jen ubytování za 60RM, bez jídla, v nevyhřívané chatě, protože ta vyhřívaná (Laban Rata) byla o 20RM dražší. Máme radost a hned na prvním rohu si dáváme skvělé Ice Caffé za oněch ušetřených 20RM! No doufám, že až budem klepat kosu na Gunting Lagadan Hut, vzpomenem si jak to ice caffé bylo senzační.

Čas ale spěchá jak splašená mrcha, rychle na bus na dálkové bus-nádraží, máme v plánu noční přesun do Semporny. Jen co vystoupíme na nádraží, opět se o nás strhne bitka, překřikují se, hádají, strkají nám před nos vizitky, ale my už zkušeně s nimi hrajeme jejich hru a necháváme je ať se teda dohodnou kdo nám to dá nejlevněji a pak vybíráme Dyana Ekspress za 40RM. Odjezd do půl hodiny, stihneme tak akorát záchod a vybalit zimní oblečení. Bude to náročné, čeká nás již druhá noc bez postele.

10.9.2008

DEN 21 - OSTROV MABUL, PRVNÍ ŽELVIČKY

Jezdící mrazák zase nezklamal. Moc jsme se nevyspali, do Semporny přijíždíme v půl 4 ráno. Pravděpodobně to s náma pěkně kalil, protože jsme to ujeli až podezřele rychle. Semporna je strašná díra, kde není vůbec nic, natož něco a v půl 4 ráno. Ještě s dvěma klukama co byli taky na cestách jsme přemluvili řidiče co koukal v busu na video, ať nás nechá dospat v autobuse. Neprotestoval a řekl že tak do pěti, pak nás vyhodí. Alespoň něco.

Poznámka Terezky: Já si balím ručník a jdu si lehnout dozadu na trojsedačku ať se alespoň trochu vyspim, kluci vepředu koukají na nějakou střílečku. To je poslední co si pamatuju, pak už jsem se probudila do děsivého ticha, světla jak v pravý poledne a nikde nikdo.. chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala kde to vůbec jsem, pak mi došlo že mě tu asi zapomněli, když tu nikdo není a šla jsem je hledat. Projdu uličkou dopředu autobusu a najdu tam všechny včetně řidiče naprosto vytuhnutý. Uf, dobrý, nenechali mě tu, jdu si zase lehnout.

Z busu nás vyhodili v 8 ráno, kdy jeli zpátky do Kota Kinabalu. Dáváme ranní Teh-tarik a vyrážíme hledat loď na Sipadan. Naši spolunocležníci jdou s námi. Cestou nás odchytává kdosi v dodávce, že dělají super diving trips a bůh ví co ještě, že nás na korbě zavezou do agentury. Nebráníme se, alespoň se dostanem do centra. Všichni naskákáme i s báglama na korbu a už se vezem. Vcelku zážitek :) nebo alespoň pro Terezku to byl poprvé! V agentuře se ale dozvídáme krutou pravdu o tom jak je to se Sipadanem - ráj všech potapěčů. Musí se rezervovat dopředu, každý den tam může jet jen 100 lidí a u této agentury už to bylo obsazené.

Takže to zkoušíme ještě u Scuba Junkie, které je skoro za rohem, tam nám ovšem řekli, že Sipadan je beznadějně rezervovaný na další 4 dny. Bohužel nemáme tolik času tu čekat, přecijen máme na celé Borneo jen týden, tak využíváme šance jet na vedlejší ostrov Mabul. Všechny čluny s potapěči odjíždí do devíti hodin, tak jsme to měli na poslední chvíli. Vyfasovali jsme šnorchl, brýle, ploutve a už nás hrnuli do lodi. Asi po hodině jízdy nás vyhodí na Mabulu, kde se ubytováváme (od Scuba Junkie za 60RM, 3x denně jídlo) v domech na vodě spolu s Clemensem, švýcarem, jedním ze spolunocležníků v autobuse.

Hned po příjezdu vyrážíme na průzkumný snorkeling. Je to daleko lepší než na Perhentianech! víc ryb, víc barevných korálů, nádherné dno s útesy, které se ztrácí do temných hlubin - no poezie! Po výborném domácím obědě jdeme na obhlídku ostrova, který se dá kolem dokola obejít za 20min. Na jedné straně chudá vesnička z 2000 obyvatel, z toho podle našich počtů 1500 dětí a na straně druhé luxusní resort. Ten kontrast je úplně do očí bijící, docela drsné rozdíly. Honzík ochutnává cestou místňákům oběd rovnou z mísy na ohni. Ten se bude zase na záchodě divit! Ale prý to bylo docela dobré, nějaké smažené těsto, hádám že mouka s vodou. Pak vyrážíme opět pod vodní hladinu a dochází k prvnímu setkání s želvou maximálních rozměrů. Je to nádherné jak si plave, nebo spíš létá, vedle vás. Je to nádherný pohled, ještě krásnější pocit. Foťák do vody máme sebou, fotíme každou čučku a když se pak objeví želva samozřejmě nám dochází baterky... no klasika.. co se rozčilovat :)

11.9.2008

DEN 22 - PODMOŘSKÝ SVĚT

Ráno se nám to nějak zatáhloa začlo fuňet, takže se nám do vody ani moc nechce, ale nakonec jdeme. Ještě že jsme to udělali, nevím jestli to bylo tím že je ráno, ale je vidět daleko víc želviček než včera, klidně i 5 najednou! Terezka taky potkala děěěěěěěsně velkou rybu, vypadala jako tuňák, úplně se lekla až málem spolkla šnorchl. No strávili jsme celý den zase ve vodě. Celý rozmočený jsme se zase sbalili a po kafi a poslední průzkumné procházce mezi místňákama jsme se odebrali na druhou stranu ostrova na jetty (molo), kde nás po hodině čekání vyzvedla loď zpět do Semporny plná podmořských závisláků ze Scuba Junkie :) .

Honzík přišel s nápadem odjet do Sepiloku ještě dnes v noci, takže se loučíme s Clemensem a vyrážíme na bus nádraží. Bohužel bus jezdí do Sepiloku jen ráno, večer jede přímo do KK. ještě nám nějaký týpek nabízí, že když dojedeme tím večerním na velkou křižovatku tím večerním, že nám zařídí že nás tam nabere jiný autobus a dorazíme tam ještě dnes v noci. No jasně, nakonec zůstanem stepovat o půlnoci někde uprostřed džungle na křižovatce odnikud nikam.. to známe, si myslí že sme padlí na hlavu ne? :) Tuto senza nabídku odmítáme a vracíme se zpátky do Scuba Junkie se ubytovat. Za 45RM luxusní pokoj s měkkou postelí, klimoškou, bez zvířátek, s televizí.. luxus! Jdem si dát do centra té díry večeři, nakonec za 4,50RM + v kamenném zázračném obchůdku zákusky, Nescaffe.. no labůžo v týhle díře.

Možná by stálo za zmínku, že dnes, po 3 týdnech jsme se odloučili na dýl, než 10 minut. Kluci šli spolu na pivo do hospůdky a já šla na net. Alespoň nabereme nové síly do dalších společných chvil :)

12.9.2008

DEN 23 - SEPILOK, ACH SEPILOK

Cesta do Sepiloku je dost pekelná, ubíhá děsně pomalu. Cestou míjíme i onu křižovatku, kde jsme měli čekat včer v noci. No tak tady bychom rozhodně zůstat nechtěli, tady to smrdělo tím, že nás něco sežere. Nakonec nám ještě posloužilo shared taxi a už jsme na místě. Na ubytko tu moc šancí není, jeden dražší rezort vedle druhého. Zůstáváme v Labuk B&B za 65RM, zatím nejdražší ubytko co jsme měli, ALE zato super luxusní rezortek, s vlastní koupelnou na pokoji!!!!!!! konečně!!!!! teplá voda - jupí! Krásná čisťoučká postýlka!

Hned vyrážíme na Orangutany, abychom stihli feeding time v 15hod. Neuvěřitelné vstupné 35RM, které ovšem platí je jeden den. Tady se Lonely Planet trochu seknul a my na to tak spolehali! Byli jsme z toho vcelku zklamáni. Kvanta turistů, orangutani tak tři. Udělali jsme si cestou alespoň malý track do džungle, ale je pozdě, v 16 hod zavírají, musíme se vrátit. Rozhodně příště Sepilok vynechat. K večeři jsme si dali po třech nedělích brambory a jdeme brzy spát, jsme dost utahaní. Ani barák plný 16ti letých australských puberťáků na školním výleťe nám nezabránilo v tom, že jsme tuhý do dvou minut.

13.9.2008

DEN 24 - 6 RINGGITŮ V KAPSE

Minibusem na křižovatku a odtud už dálkovým do Mt.Kinabalu Národního parku. Za necelé 4 hodinky jsme na místě, ale zjišťujeme, že pokladník zaspal a zbývá nám posledních 6RM. (Tímto byl pokladník zbaven funkce a sesazen na nástěnkáře) Exchange, ATM, nebo cokoliv z čeho by vypadly peníze v nedohlednu. Takže změna plánu, musíme do nejbližšího města - Ranau, pár desítek km. Busy tu jezdí, ale nikdo neví kdy, hlavně jsme bez peněz, tak jdeme stopovat. Po slabé půlhodince nám zastavují dva fotbaloví fanoušci a už se vezeme. Cestou si s místňáky skvěle pokecáme, zjišťujeme, že průměrný plat je tak plus mínus 1000 až 2000RM a průměrná rodina má 5-6 dětí. Cestou ochutnáváme Salak - neboli ovoce v hadí kůži - je to takové hořko sladké. V Ranau bereme bankomat útokem, jsme zase boháči :)

Dnes musíme zapsat do deníku významnou událost - Terezku dohnaly konečně střevní potíže. Vyhrává tak souboj ve trojskoku, kdy turecký záchod v KFC je blokován v intervalech 15ti minut. Poznámka Terezky: "Opravdu nic veselejšího jsem nezažila, než mít srajdu na tureckym záchodě!"

Zjišťujeme, že silnice do Poring Hot Springs je normálně slepá, takže stopem by to šlo asi hodně těžko, hlavně se začíná stmívat, takže bereme taxíka, kterého ze 40RM usmlouváme na 22RM! to jsou ale výkony! :) musíme se pochválit.

Poring Hot Springs? Díra! ale strašná! Všehovšudy 5 polorozpadlých baráků, 4 potulní psi na 50m silnice. Tady najít ubytko bude veselé. Nakonec máme dokonce na výběr - buď solidně vyhlížející i s restauračkou za 75RM, nebo druhý za 38RM.. kdy po 10minutách přemýšlení jestli jsme v téhle díře schopni spát slevil na 30RM, což jsme jako správní češi nemohli odmítnout, že jo :) Je to ten nejposlednější barák v té 20 km dlouhé slepé ulici, pak už je jen džungle. Večer zjišťujeme, že v druhé místnosti ze dvou možných celé chatrče, bydlí taky češi! Skvěle jsme prokecali celý večer, mezitím jsme se alepspoň trochu snažili vyvětrat z naší místnosti podivný smrad, přičemž nám tam nalezla zase hromada švábů a při čištění zubů na nás zaútočila z potoka mega žába, měla tak dobré kilo na váhu. Tady už přišel na řadu Autan a razantní útok proti malarickým komárům. Malarika jsme začali brát předevčírem, tak snad už působí.

14.9.2008

DEN 25 - HOT SPRINGS, CANOPY WALKWAY, WATERFALL, SUNSET

Dneska máme na plánu tracking do NP Kinabalu. Začínáme u Canopy Walkway, což jsou houpající se můstky 40m nad zemí uchycené v korunách 600 let starých stromů. Terezka se děsí, hrůza v očích, ale nakonec trasu zdolává (když s tím teda Honzina zrovna nehoupe .. grrrr). Následuje výšlap na Langanan waterfall. Vcelku schůdný terén v džungli, ale to dusno, vlhko a vedro bylo příšerné. Cestou na nás do toho všeho útočí pijavice, takže opět nastupuje Autan, tentokrát v tlusté vrstvě na boty a vytáhnout ponožky až kam to jde. Terezka z toho opravdu nemá moc velkou radost, v určitých úsecích se vzteká a stávkuje. Honzík se drží a Terezku podporuje, takže nálada v týmu je dobrá.

Po dvou hodinách škrábání se do srázu dorážíme k cíli. Vodopád je nádherný, ohromný, nikdy jsme tak velký neviděli, podle neověřeného zdroje je jeho výška 120m. Začíná nám být vcelku kosa, jak jsme propocení, nabíráme zpáteční kurz. Po sestupu ochutnáváme durian - fuj! něco mezi česnekem, něčím sladkým a bůhvíčím, smrdí to a je to v puse cítit i po večeři!

Navštěvujeme místní lázně, tedy spíš minilázně, ale po tom dnešním výkonu je to hodně příjemné. Jsou to takové jednotlivé vydlaždičkované díry do země, kde si člověk namíchá horký pramen a studenou vodu dle vlastního výběru. Když už jsme celý vymáchaný, jdeme sbalit a vyrážíme rozkodrcaným místňáckých shared taxi zpět do Ranau, odkud budeme stopovat do základního tábora pod Mt.Kinabalu. Cestou přistupuje mladý pákistánský muslim, vrazil nám nějaký džus z trhu a řekl že to je pro nás jako dar.. Oni to tak prostě v době Ramadánu dělají. V Ranau vystoupíme a než se stačíme rozkoukat, kam půjdeme stopovat, zastavuje nám mladý pár, facebook závisláci :) kteří tvrdí že nás vezmou, že už nás viděli v Poring Hot Spring, ale někam spěchali. Cestou se nám v serpentýnách podél hor otvírá nádherný výhled na západ slunce, ale teda takový jsme fakt v životě neviděli! Vyhodí nás pod areálem Mt.Kinabalu HQ, kde už z minula, jak jsme tu bloudili se 6ti RM v kapse, jsme si zamluvili na dnešek ubytko, za pouhých 18RM, přímo v areálu chtějí 60RM.. blázni! Snažíme se usušit nějaké oblečení na zítřejší výstup, ale bez šance, maximální vlhkost a tady už i docela chladno, to se prostě nedá.

15.9.2008

DEN 26 - EXPEDICE Mt.KINABALU

Dnes nás čeká první část výstupu na Mt.Kinabalu 4095 m.n.m. V základně se registrujeme, zaplatíme poplatky, koupíme si živého místňáckého guida, pojištění, vyfasujeme kartičky s číslem kdyby jsme se někde ztratili a hurá na to! Vyzbrojeni mokrým oblečením, jednou mikinou a roztrhanými pláštěnkami VYRÁŽÍME! Snad nás zachrání alespoń naše zlaté botičky od Keena.

První 3km: Start 8:45 Timpohon Gate 1866 m. Vcelku bez problému, terén super, přírodní schody, úsek zvládáme rychlostí nadrženého kamzíka za 1,5hod. Nálada v týmu je výborná, jestli to tak půjde dál, není se čeho bát. Co půl km je odpočívadlo s lavičkou, barelem s vodou a záchodem (ne teda vždy).

Další 2km: terén se trochu mění, začínají velké šutry, začíná se ochlazovat, trošku začínají ubývat síly, zpomalujeme na rychlost nažraného kamzíka, trvá nám to asi 2 hodiny.

Poslední 1km do základního tábora před výstupem na vrchol je ten nejnáročnější. Pškně začínáme tuhnout, už ani čokoláda nezabírá, máme rychlost postřeleného kamzíka, jdeme to přes hodinu. mezicíl: 13:15 Laban Rata 3272 m.

Po náročném výstupu si ve zmrzlé Gunting Lagadan Hut dáváme čínskou polévku, čaj a jdem se na chvíli vyspat. Je tam ale docela zima, takže se přemísťujeme do vyhřívané Laba Rata, kde se naprosto neohroženě vrháme na švédské stoly s teplým jídlem. Ty byly samozřejmě určeny pro ty, co tvrdě zaplatili těch 280RM, ale vzhledem k tomu, že nikdo nepředpokládal že tam je někdo za 60RM, nikdo to nehlídal. Na brzký noční výstup si kupujeme kukly, rukavice, půjčujeme bundy (tenké, ale aspoň něco). Jako spolubydlící máme na pokoji moc příjemný páreček z Austrálie.

Noc je trochu peklo. Vzhledem k tomu, že budeme vstávat ve 02:00, jdeme spát brzy, ale spát se moc nedá. Je zima, bolí nás nohy, na honzu ještě něco leze, takže se zahříváme navzájem v jedné posteli i s nějakou chřipečkou nebo co. Už aby bylo ráno.

16.9.2008

DEN 27 - VRCHOL JE DOBYT

Vstáváme krátce před druhou ranní. Balíme to nejnutnější na vrchol. V chatě už je rušno, i náš průvodce je připraven v plné polní. Všichni jsou drsně vybaveni třemi goretexovými vrstvami oblečení, na to ještě zimní bundu - z čehož my, v letních kalhotách, 5ti tričkách, jedné mokré mikině a roztrhané pláštěnce dostáváme vcelku stres.

Jestli tohle přežijem...

Venku děsně leje, všude tma jak v pr.., musíme čekat než horská otevře cestu na vrchol, zatím je to dost nebezpečné. Ve 2:30 vyrážíme vybaveni čelovkami do tmy. Na začátku vyrážíme jeden po druhém za sebou, po skaliskách se táhne dlouhý had světýlek. Postupem času se to trhá a tvoří se malé skupinky. Už tolik neprší, ale strašně to klouže. Po 500m se kamenitý terén mění v holou skálu, kde musíme šplhat po lanech, tak trochu Via Ferrata bez jištění :) Ale nám náladu nic nemůže zkazit, zpíváme si polární píseň proti trudomyslnosti.

Nálada v týmu je výborná, Terezka nebrblá, usmívá se, zpívá si, náčelník výpravy uděluje pochvalu :)

Za další půl kilometr dorážíme na první Check point Sayat Sayat Hut (3668 m) - poslední check point před vrcholem A? Jsme tu prvnííííííí!!!!! kamzíci vítězí! Následuje dlouhý úsek po lanech, všechno klouže, je to mokré a promrzlé, ještě že máme ty rukavičky.. sice durch, ale hlavně že jsou. Se slovy: "já už se na to nemůžu dívat" se Terezce dostane odpovědi: "Tak si na to zhasni!" . Možná bylo lepší, že byla všude tma, viděli jsme jen ten půl metr před sebe kam dosvítila čelovka a to nám k tomu šplhání asi stačilo.

Promoklí a prochladlí dorážíme na vrchol v 5:05am. HURÁ! Vyšplahali jsme na naší první čtyřtisícovku v životě! hlavně jsme se umístili na skvělém 2.místě! Je zataženo, východ slunce asi neuvidíme, takže to po dobytí vrcholu balíme a jdeme dolů. Jsme nadšení, na vrcholu jsme sice byli až druzí, ale z té stovky co vyrážela, to je super! hlavně na vrcholu byl klid, ne ty davy co se tam hrnuly, které jsme potkaly cestou dolu. Začíná svítat a je krásný výhled nad mraky, vidíme až na druhý konec Bornea. Dolů je to vcelku o ústa, děsně to klouže, už začínají docházet síly, ale po 2 hodinkách jsme se sešoupali zpátky do základního tábora.Tady dáváme snídani, opět zcela zdarma, chvilku oddech a v 9.00 vyrážíme na sestup.

První kilometry dolů ubíhají vcelku rychle, ale pak se dostaví únava, už jsme na nohách 8 hodin a po včerejším výstupu a bezesné noci, už moc sil nezbývá. Začínají nás pekelně bolet nohy a sestup se zdá být těžší než jsme čekali. Naprostá nekoordinace pohybů způsobuje, že se člověk o sebe začíná opravdu trochu bát, tělo předbíhá nohy, podlamují se kolena.. no fakt prča! Jde to ale podstatně rychleji než nahoru. Za 3 hodinky jsme úplně dole, ale úplně vyřízený. Hned jdeme na jídlo, vyzvedáváme bágly v našem předvčerejšm ubytku za osmnáct a dohrabeme se na silnici stopovat do Kota Kinabalu. Svezla nás dvě mláďata kousek od KK, zbytek jsme dodrncali místní hrkačkou, zvanou bus.

V Kota Kinabalu se ubytováváme za 40RM v China Town, dáváme si po 4 dnech konečně sprchu. Snažíme se na větráku usušit nějaké věci, aby nám následující dva dny v těch báglech v letadle neshnily. Už to má vcelku zajímavý odér :D . V 6:00pm jdeme spát, máme dost.

17.9.2008

DEN 28 - LETECKÝ MARATON ZAČÍNÁ

40 hodin na cestě domů: Kota Kinabalu (KK)- Kuala Lumpur (KL) - Bangkok (BKK) - Istanbul - Praha ....sakra kdo to vymyslel????

Ráno budík na 4:15, .. bez šance vstát z postele! jsme absolutně DISABLED!!!! Schody? ani náhodou, chodíme jak postižený, dobrý je chodit pozadu.. do kopečka to jde, ale z kopečka? o ústa..

Balíme, všechno skoro suché. Plánovaný odlet do Kuala Lumpuru v 7.10.. ALE.. jsme tatři, našli jsme papír, kde je jasně napsáno že nám to letí až v 9:45. No nevadí, tak si ještě na chvíli lehnem. Následně samozřejmě trochu nestíhačka, bus na letiště nám ujel o 5 min, takže bereme taxíka (se kterým se Honzík snaží hádat o 15Kč) na což Terezka nemá nervy, nacpe ho do auta a rychlostí blesku se ve strašném lijáku řítíme na airport.

Nakonec stíháme v pohodě, letadlo má stejně hodinu a půl zpoždění, kvůli počasí v KL. Z toho ale plyne stres, jestli stihneme navazující let z KL do Bangkoku. Nakonec v pohodě na letišti v KL máme dost času na obídek, kafíčko, courání po krámech... no málem nám to odletělo!!!!! dokonce nás i vyvolávali rozhlasem: Mr. Mikalika a Mrs. Jenikova! Ještě další dva opozdilce spolu s námi dovedli až k letadlu, kde jsme se pro jistotu letušky zeptali jestli opravdu letí do Bangkoku. (Mohli jsme se ještě zeptat za kolik a zkusit smlouvat :) ) Sedli jsme, zavřeli za námi dveře a už jsme si to drandili na runway. Pomalu jak autobus :). Cestou jsme si vymysleli že se ještě stavíme v Bangkoku na Khao San.. přecijen máme 6 hodin na letišti, co bychom tam dělali, to je raději prostresujem v zácpě v BKK.

V 18hod přílet do Bangkoku, rychle bágly do úschovny, taxík za 400THB,.. už jsme z těch třech měn celý divoký.. na Khao San poslední nákupy, ovoce, opět všude chaoz, zase si určujeme ceny sami.. no prostě Bangkok jak má být. Terezka je ale trošku nervní, aby nám to neuletělo, takže chvilku po osmé večer bereme taxíka zpět na letiště. Naštěstí bez zácpy včas, všechno v poho.

Kažopádně je nutné zdůraznit, že Honzik konečně poslal pohledy! Což bereme jako událost měsíce, protože je vozíme už 24 dní.

Už jsme ale tak vyřízení, že Terezka čeká na jídlo v letadle jak na smilování (kor když si ho posledně moc neužila) a Honzík usíná jen co si sedne (pořád se necítí nejlíp, chřipečku zahnal kilama prášků). Probírá se až po startu a strašně se diví kde to je. Hned po jídle opět oba tuhnem. V noci vystřídáme zase jednu a tisíc poloh, ale už to máme vcelku vychytaný.

18.9.2008

DEN 29 - PŘÍLET DO PRAHY

Probíráme se hodinu před Istanbulem, kdy nám zase vnucují nějaké jídlo. Promnem oko a tlačíme do sebe míchaná vajíčka. Jen co dojíme, už připoutat a přistání v Istanbulu. Děsný, tady člověk za těch 10 hodin letu nestihne vůbec nic, ani vyčůrat, natož koukat na nějaké filmy.

Z Istanbulu do Prahy už to bylo jen chvilku, zase nám vnutili jídlo a už jsme přistávali v Praze. Cesta busem 119 na metro s místňákama nám přišla opravdu legrační, nemluvě pak o snaze slézt schody do metra - svalstvo stále stávkovalo...





Copyright © 2008 - 2010, Designeo Creative s.r.o., Honza Michalička a Tereza Jeníčková, všechna práva vyhrazena.